Cesta do středu džungle

Původní rodinný plán na neděli sice tvrdil, že vyrazíme brzy a že na naší drahé zarostlé zahrádce by se měl rozeznít křovinořez NEJPOZDĚJI o půl desáté. Realita ale byla poněkud jiná. Než jsme všechny propriety potřebné pro sekání trávy a přebalování a převlíkání ratolestí krámy natlačili do auta a převezli je o 25 km dále, tak bylo jedenáct pryč. Jediná výhoda byla v tom, že mezitím krásně vylezlo sluníčko, které jakžtakž prohřálo jinak dost chladný den.

Pustili jsme se do sedmiletého porostu s vervou. Jak jsme předpokládali, byl to tuhý boj, který chvílemi přecházel spíš v přešlapování na místě, protože kvůli hustotě porostu se prostě nešlo pohnout vpřed. Zaplať pámbu za kvalitní a výkonný křovinořez, kterému kromě všech možných lučních travin nakonec padlo za oběť i několik břízek. Po osmi hodinách práce proložené dvěma výbornými pizzami jsme opustili pozemek sice se stejným množstvím trávy, ale ta je nyní ve vodorovné poloze, takže je konečně vidět skutečná plocha budoucí zahrady.

Zapůjčení křovinořezu a jeho vrácení v pondělí mělo ještě dramatickou dohru, protože jsem ve spěchu ani nevzdechl po tom, že jsem v sobotu složil pětitisícovou kauci, kterou jsem měl samozřejmě dostat zpět. Ale nedostal! V úterý večer Hanka rafinovaným dotazem ("Vrátili ti tu kauci, nebo ne?") zjistila, že nevrátili a v tu chvíli bych se krve nedořezal. Už jsem přemýšlel, kam až to budu muset hnát, abychom se našich peněz domohli zpět, ale vše bylo nakonec naštěstí mnohem jednodušší. Do DKNV jsem naklusal ve středu ráno hned po otevření půjčovny a pána u kasy jsem seznámil s naším problémem, že jsem neobdržel kauci, přestože na faktuře je poznámka, že byla kauce vyplacena v plné výši. Po pár minutách klapání u šéfova počítače se vrátil zpět, s omluvou mi řekl, že mám pravdu a jeden roztomilý papírek v hodnotě 5000 Kč se stěhoval na správné místo do mojí peněženky. Takže to byla pohádka s dobrým koncem.