Den 29 - Stropy

Když jsme dorazili další den, byl na stavbě klid, protože jsme se zrovna minuli s chlapama, kteří vyrazili na zasloužený oběd. Naproti nám šel opět usmívající se pan Reisner. Musím s potěšením konstatovat, že to vypadá na jeden "z rysů" Montservisáků ........ pohodoví chlapi:)
Na první pohled zvenku to nevypadalo na žádnou výraznou změnu. Ovšem jak je známo, zdání klame:) Byly hotové vnitřní příčky a začalo se pracovat na stropech. Baráček jsme obešli a "hlavní šéf" mi vysvětlil, co a jak se udělalo a co je plánováno na zbytek dne.
Už předchozí den jsem si všimla, že prkna po obvodu základové desky, na která se přidělávaly desky samotné, nesedí na všech místech úplně "nadoraz". A tak jsem se zeptala proč. Odpověď byla logická:) I přesto, že máme skvělou, super rovnou a hladkou základovou desku, není možné, aby byla naprosto 100% rovná. Takže škvíry, které na některých místech koukají, přijdou později "vycpat" maltou. A tak můj další dotaz byl, jestli na to existuje nějaká "pistole", kterou se to tam "nacpe". Prý se to dělá ručně, tak jsem na to zvědavá.
Nedalo mi to a zeptala jsem se, jestli můžu dovnitř, když chlapi zrovna nepracují. Takže jsem si prošla koupelnu (neboli technickou místnost), pokoj, kuchyň a obývák. Kdo tohle nezažil, neuvěří, jaký je to pocit. Bydlíte v paneláku a z okna máte krásný výhled na další paneláky. Pravdou je, že jste rád, že máte kde bydlet. Koupíte totálně zarostlou parcelu, která 7 let neviděla sekačku, ale na krásném místě. A pak najednou stojíte v kuchyni (no dobře, zatím je to spíš prostor vymezující kuchyň) a koukáte z okna na les. Prostě paráda:)
Tahle procházka vnitřkem baráčku mě zároveň i trošku uklidnila, protože jsem zvenku pořád měla dojem, že ten baráček bude hrozně prťavej. Ale tenhle pocit, je prý normální:)
Pak jsme s klukama vyrazili taky na oběd. Je tu bezva restaurace se zahrádkou, dětským koutkem (aby ne, je to tady samé dítě)a vaří tu fakt dobře za slušné ceny. Je to stanoviště (nebo spíš obědoviště) hodně chlapů ze všech možných staveb v Louňovicích a možná i okolí:)
Po obědě jsme vyrazili na místní opravdu skvělé a hodně nové dětské hřiště. Matěj si tam hned našel kamaráda, maminka si popovídala s tatínkem od dotyčného chlapečka (tatínek byl upovídaný a asi na mateřské .......... takže už víme, kde je pediatr, kde staví autobus, kterým jezdí místní děti do školy do Mukařova, kdo kde staví, jak to chodí ve školce apod.) a Kubík vyzkoušel houpačku, klouzačku a pískoviště.
Když jsme dorazili zpátky na parcelu, práce byly opět v plném proudu a usilovně se pracovalo na stropech. Když se podíváte na strop zespoda, vypadá to jako takové žbrdlení:)
Ještě jsme chvíli poseděli s panem Hrochem, popovídali s paní sousedkou (což je takové naše "bystré očko", takže víme, kdy chlapi přijeli, co dělali a kdy odjeli ...... což určitě není k zahození), zamávali domečku a těšili se na další den, kdy měl dorazit jeřáb a mělo se začít montovat patro.