Jak se děti radují

Kluky nám minulý pátek a sobotu při stěhování pohlídali babička s dědou a my se mohli soustředit pouze na samotný přesun našich věcí, takže jsme se s ratolestmi i Hančinými rodiči viděli až v neděli dopoledne.

Už vícekrát měl Mati "záchvat radosti", kdy ani nemohl mluvit, jak z něj chtěly radostné emoce tryskat a nemohly, ale vždy to bylo tak max. minuta či dvě. Tentokrát se ale opravdu překonal a minimálně půl hodiny byl úplně v transu, kdy jenom poletoval jako kolibřík po domu i kolem domu a jen se prostě radoval, že konečně bydlíme v našem domečku, na který se nejenom on moc těšil. Vzhledem k tomu, že Kubík je v roce a půl už zdatný napodobovatel, tak nám tam poletovali kolibříci dva :))

Dětská ryzí radost je opravdu k nezaplacení a my si ji minulou neděli užili měrou vrchovatou. To je naše krásná odměna za krok, ke kterému jsme se téměř před rokem a půl odhodlali.