Cesta do středu džungle

Původní rodinný plán na neděli sice tvrdil, že vyrazíme brzy a že na naší drahé zarostlé zahrádce by se měl rozeznít křovinořez NEJPOZDĚJI o půl desáté. Realita ale byla poněkud jiná. Než jsme všechny propriety potřebné pro sekání trávy a přebalování a převlíkání ratolestí krámy natlačili do auta a převezli je o 25 km dále, tak bylo jedenáct pryč. Jediná výhoda byla v tom, že mezitím krásně vylezlo sluníčko, které jakžtakž prohřálo jinak dost chladný den.

Pustili jsme se do sedmiletého porostu s vervou. Jak jsme předpokládali, byl to tuhý boj, který chvílemi přecházel spíš v přešlapování na místě, protože kvůli hustotě porostu se prostě nešlo pohnout vpřed. Zaplať pámbu za kvalitní a výkonný křovinořez, kterému kromě všech možných lučních travin nakonec padlo za oběť i několik břízek. Po osmi hodinách práce proložené dvěma výbornými pizzami jsme opustili pozemek sice se stejným množstvím trávy, ale ta je nyní ve vodorovné poloze, takže je konečně vidět skutečná plocha budoucí zahrady.

Zapůjčení křovinořezu a jeho vrácení v pondělí mělo ještě dramatickou dohru, protože jsem ve spěchu ani nevzdechl po tom, že jsem v sobotu složil pětitisícovou kauci, kterou jsem měl samozřejmě dostat zpět. Ale nedostal! V úterý večer Hanka rafinovaným dotazem ("Vrátili ti tu kauci, nebo ne?") zjistila, že nevrátili a v tu chvíli bych se krve nedořezal. Už jsem přemýšlel, kam až to budu muset hnát, abychom se našich peněz domohli zpět, ale vše bylo nakonec naštěstí mnohem jednodušší. Do DKNV jsem naklusal ve středu ráno hned po otevření půjčovny a pána u kasy jsem seznámil s naším problémem, že jsem neobdržel kauci, přestože na faktuře je poznámka, že byla kauce vyplacena v plné výši. Po pár minutách klapání u šéfova počítače se vrátil zpět, s omluvou mi řekl, že mám pravdu a jeden roztomilý papírek v hodnotě 5000 Kč se stěhoval na správné místo do mojí peněženky. Takže to byla pohádka s dobrým koncem.

Dnes se chystáme do džungle

Už je to tak, dneska se na to vrhneme. Nebude to sice začátek stavby, protože ještě nemáme koupený projekt, nemáme ho zaměřený, nemáme smlouvu se stavební firmou, také nemáme ještě...

No nemáme toho ještě hodně, dokonce vlastně ani pozemek ještě není podle všech náležitostí zcela náš. Ale vzal to čert, peníze už prodávající obdržel a my jsme Matějovi minulý týden oficiálně ukázali "největší dárek, který od nás kdy dostane a který nejde do ničeho zabalit". Původně to měl být dárek k jeho dnešním třetím narozeninám, ale pěkných víkendů už asi moc nebude, tak jsme na dnešní den naplánovali místo oslavy likvidaci džungle na pozemku. Už jsme se na ni nakoukali do sytosti při našich pravidelných výletech do Louňovic a okolních lesů a nyní přišel její čas. Uvidíme, kolik času zabere zušlechtění našich 957 metrů, protože porost má poctivých metr a půl, místy asi i více, takže očekávám tuhý boj. :)

Vybavení bychom měli - včera jsem v DKNV půjčil křovinořez STIHL. Mati pro něj byl se mnou, ale zatím ze všeho nejvíc je nadšený ze sluchátek á la Otík z Vesničko má středisková. Jsou pěkně černožluté a pořád je chce nosit :) Vypadá s nimi jako brouček a můžou za to držáky ochranného štítu, které vypadají jako tykadýlka. Předevčírem jsem nakoupil i nějaké pracovní pomůcky s výjimkou soupravy montérek s bundou, které prostě v OBI neměli. Uvidíme, nakolik dokáže montérky nahradit jednorázový overal za 59 Kč. Když ho Hanka viděla, tak smíchy málem spadla pod stůl, ale já doufám, že svoji ochrannou funkci bezezbytku splní. :)

Včera jsme snad viděli budoucnost

Včera jsme se byli podívat v Nymburku na dům podle projektu, který jsme si vybrali i my. Projekt se jmenuje Borůvka (http://www.projektyrd.cz/boruvka.html) a líbí se nám nejen jeho jméno :)

Na stránkách projekční kanceláře je i fotogalerie realizovaných projektů, a celkem logicky jsme si řekli, že by nebylo na škodu vidět dům na vlastní oči, než se pro tento projekt definitivně rozhodneme. Kombinací fotomapy mapy.cz a fotografií postaveného domu jsme celkem přesně určili, kde se v Nymburku nachází a v sobotu vyrazili na výlet. Polohu jsme opravdu určili správně a dům jsme bez problémů našli.

(Až se trochu tají dech, co všechno jde na internetu najít a to člověk ani nemusí být detektiv...)

Na místě nám ale trochu (no spíš dost) spadla čelist dolů, protože dle projekční kanceláře "...rodinný dům Borůvka patří do kategorie malých rodinných domů..." nám prostě přišel veliký. Možná ještě o trošku větší než veliký. To bylo asi šokem, že by něco mohlo být větší než současných 47 metrů v 2+kk. :) Majitelé bohužel nebyli doma, tak jsme ho jen omrkli zpředu a z druhé ulice i zezadu. Moc se nám líbil, i když jsme se shodli, že originální projekt (podle kterého chceme stavět) před jejich zásahy do vzhledu je ještě o něco hezčí.

Pokud vše dopadne, jak má, tak se můžeme těšit na pěknou budoucnost. Už aby to byla přítomnost! :)

Jak se nadchnout pro stavbu vlastního domku aneb když Mati řádí jako "černá ruka"

V tomto úvodu se pokusím shrnout, jak jsme od poloviny května 2008 zcela změnili své plány (= Matěj nám je změnil) a do jaké fáze jsme se dostali k dnešnímu dni 14. 9. 2008, kdy jsou Matimu právě tři roky.

Na začátek se představíme - jsme úplně běžná mladá česká rodina s dvěmi malými dětmi Matýskem (tři roky) a Kubíkem (půl roku) a psem. :) V současné době bydlíme v 2+kk na pražském sídlišti. I za normálních okolností to není nijak obrovský byt, ale jak je malý, to nám v posledním půlroce dnes a denně dokazuje naše starší breberka Mati, protože před ním prostě není úniku :)

***

Příspěvek časem určitě doplníme, ale jeho sepsání asi zabere dost času vzhledem k tomu, že má shrnout cca čtyřměsíční období, které obsahuje přerod panelákové rodiny na majitele stavební parcely v katastru obce Louňovice u Říčan.